Kakaový vision walk
Léto nás přímo volá vnořit se do přírody, a proto jsem sepsala jednoduchý návod, jak obyčejnou procházku přírodou proměnit v rituál, v kakaovou cestu za vizí. Nechť je vám k užitku, a nechť díky ní objevíte další část skládačky kým jsme a s čím jsme spojeni.
Rituál otevírá dveře do "magického" světa, který přesahuje naši racionální mysl ...
Co je to magic, to "magické"? V hlubším smyslu je to zkušenost. Zážitek nalezení toho, že jsme živí ve světě, který je sám o sobě živý. Zážitek kontaktu a komunikace mezi námi a něčím, co se od nás hluboce liší: vlaštovkou, žábou, pavoukem, který si spřádá síť. (David Abram)
Chůze na dlouhé vzdálenosti je jeden z tradičních šamanských nástrojů, jak přesunout energii z racionální mysli do srdce, stejně jako když šamani celé hodiny a dny tančí, bubnují nebo zpívají. Ale samozřejmě, tvůj první kakaový "vision walk" nemusí trvat hodiny ani nemusíš ujít desítky kilometrů :). Vision walk je především cestou dovnitř. Cestou do mystéria přírody, kde je vše živé a vše s námi může komunikovat. Z obvyklé role pozorovatele okolního světa vstupujeme do plného prožitku a komunikace se vším, co potkáváme: se stromem, kamenem, včelou, řekou, větrem... Probouzíme potenciál svého vnímání, zbystřujeme všechny své smysly. Otevíráme se komunikaci s přírodou a připouštíme, že vše je prostoupené životem: příroda, všechny bytosti, vše viditelné a možná i neviditelné jsou nám zrcadlem toho, co se potřebujeme naučit. Jsou otevřeny vzájemné vyýměně. A tak do přírody s pokorou a úctou vstupujeme a sbíráme ty střípky, zprávy, uvědomění ....
Hlubokým nasloucháním přírodě se noříme do posvátného prostoru, kde získáváme přístup k tomu, po čem volá naše duše a srdce, namísto abychom se orientovali jen podle toho, co chce naše ego a mysl. Kousek po kousku svou energii přesouváme z racionální mysli do prostoru srdce. S každým krokem, a možná s každým opakováním této praxe nám to jde snadněji a přirozeněji. Jak říká můj učitel Yaacov Darling Khan: "Step by step, with occasional quantum leap" .
Pojďme se tedy vydat na cestu ....
Má tato cesta srdce? Pokud je odpověď ne, budeš to vědět, a pak musíš zvolit jinou cestu. Cesta bez srdce není nikdy příjemná. Musíš tvrdě pracovat, abys po ní šel. Na druhou stranu, cesta srdce je snadná, nemusíš pracovat na tom, aby se ti líbila." - Carlos Castaneda
Co si před cestou připravit:
• Termosku s kakaem připraveným podle receptu na ceremoniální kakao
• Podložku na sezení (ve studenějších částech roku)
• Láhev s vodou (s většími dávkami kakaa je dobré více pít)
• Šalvěj či vykuřovadlo a předměty, které chceš mít u sebe
• Notýsek na poznámky• Láhev s vodou (s většími dávkami kakaa je dobré více pít)
• Šalvěj či vykuřovadlo a předměty, které chceš mít u sebe
• Obětinku (dar): šalvěj, tabák, byliny, ovoce, cokoliv, co na závěr necháš v přírodě jako gesto poděkování. Je důležité, aby to bylo safe pro životní prostředí.
Začínáme - procházíme branou
Každý rituál by měl mít jasně stanovený začátek, záměr a vědomé zakončení. Náš kakaový vision walk je takové toulání se přírodou se záměrem ...
• Nejprve je důležité si ujasnit záměr cesty: otázku, přání, prosbu, to, s čím se chci potkat.
• Nejprve je důležité si ujasnit záměr cesty: otázku, přání, prosbu, to, s čím se chci potkat.
• Když máme jasně formulovaný záměr, najdeme si v přírodě pomyslnou bránu. Může to být brána z větví stromu, potok, cesta, kterou když překročíme, projdeme, bude jasným vstupem do rituálního prostoru a začátkem rituálu.
• Požádáme o podporu, vyslovíme svůj záměr pro cestu, vědomě projdeme branou a necháme se vést tam, kam nás to přitahuje. Dost možná to bude mimo cesty a vyšlapané pěšiny ...
Jak se na cestě pohybovat?
"Opravdovou výzvou a také darem je naučit se, jak vyjádřit to, po čem toužíme a pak se vzdát toho, kdy a jak se naše přání projeví" (Sandra Ingerman)
Jasně jsme vyslovili svůj záměr a prošli branou. Zůstáváme přítomní, udržujeme koncentraci a zároveň se vzdáme lpění na výsledku. Nasloucháme a následujeme ...
Pro snadnější udržení koncentrace se můžeš zpočátku nebo i kdykoliv v průběhu cesty zaměřit na jeden smyslový vjem, třeba na sluch. Možná budeš chtít více aktivovat vědomí těla, a experimentovat s pohybem pozadu, pokud je to bezpečné, pohybem se zavřenýma očima, chůzí do boku ...
Ke všemu v přírodě přistupujeme s respektem. Když přijdeme třeba ke skále, pozdravíme ji, představíme sebe a svůj záměr, a možná i to, co nás přivedlo až k ní, co mě zaujalo. jsem u ní a čekám na odpověď. A jak mystérium přírody mluví? Komunikuje v obrazech, vzpomínkách, pocitech, písních. Ať už odpověď dostaneš nebo ne, dovol si být s tím, co je. I kdyby to měla být nuda, že se "nic neděje". Možná nebodou hned přicházet konkrétní odpovědi, a ty zprávu budou trochu mlhavé. Možná to budou střípky, které potřebují ještě několik dní, než je jasně interpretuješ.
Ukončení a poděkování
Důvěřuj, že tě to vede správně, a že poznáš, kdy je cesta pro dnešek dokončena, naplněna.
Poděkuj za vše, co jsi dostal(a) a za všechnu podporu. Pokud máš s sebou obětinku, je čas ji darovat přírodě. Poté si opět najdi bránu (tou stejnou, kterou jsi vstupoval(a), nebo úplně jinou) a symbolicky skrze ni vyjdi z rituálního prostoru. Tvá práce je pro teď hotova.
A na závěr několik mých oblíbených knih na toto téma, možná k hrníčku kakaa v zimě u krbu :)
Bill Plotkin: Soulcraft - Síla duše
David Abram: Procitnutí do živé země
Sandra Ingerman: Kniha Obřadů
Carlos Castaneda: Učení Dona Juana a další knihy
Marko Pogačnik: Kultura srdce a další knihy
Yaacov Darling Khan: Shaman (en)
Anna Pogačnik: Die Erde liebt uns (de)
Glennie Kindrea: Letting in the wild edges (en)
Glennie Kindrea: Letting in the wild edges (en)
♥ napsala: Veronika Živa